Prolétnout text očima je v pořádku, pokud víte, kde se ztrácí to důležité

Otevřeli jste dlouhý příspěvek, prolétli očima první řádky a posunuli se dál. A pak se ukázalo, že to hlavní bylo uprostřed: termín, podmínka nebo krátké „kromě“.

V takových chvílích snadno usoudíte, že jste zapomněli číst. Jenže na obrazovce čte text od začátku do konce málokdo. Oči jdou po zvyklé trase a vytrhávají kousky a výzkumníci už dlouho zaznamenávají, kam přesně se dívají. Když tu trasu znáte, je jasné, proč to důležité vypadává a jak o ně nepřijít.

Souvisle z obrazovky čte málokdo

Nielsen Norman Group (NN/g) zkoumá, jak lidé používají weby a aplikace. V roce 1997 si Jakob Nielsen a jeho kolegové všimli, že 79 % účastníků testů novou stránku vždy skenovalo a jen 16 % ji četlo slovo od slova (How Users Read on the Web). Jde o laboratorní výzkumy staré téměř třicet let, ale pozdější data NN/g ukazují stejným směrem.

V roce 2008 Nielsen rozebral záznamy z prohlížečů 25 lidí, kteří používali internet jako obvykle, bez úkolů od výzkumníků. Průměrná stránka měla asi 600 slov a za jednu návštěvu by člověk stihl přečíst nanejvýš 28 % z nich, i kdyby celou dobu jen četl. Realistický odhad je asi 20 %. Polovinu textu lidé stihli přečíst jen na nejkratších stránkách, do 111 slov (How Little Do Users Read?).

Pohled se v tomto výzkumu nezaznamenával: odhad vychází z času stráveného na stránce. Účastníci byli vzdělanější než průměrný uživatel a data byla sebrána už v roce 2005. Na závěru to ale nic nemění: na větší část textu člověku prostě nezbývá čas.

Skenování šetří síly

Výzkumníci NN/g to vysvětlují úsporností. Člověk otevírá text kvůli odpovědi na svou otázku a snaží se ji získat s co nejmenší námahou. Podle nich lidé ze zkušenosti vědí, že skenování přinese skoro stejně informací jako čtení, ale vyžaduje znatelně méně času a sil (Text Scanning Patterns). Měřením to podložené není, ale dobře to odpovídá tomu, co je vidět na záznamech pohledu.

Pokud máte pocit, že na telefonu přečtenému rozumíte hůř, jeden z výzkumů NN/g to nepotvrzuje. V roce 2016 četlo 276 lidí lehké a obtížné články na telefonu nebo na počítači a výzkumníci pak ověřili, jak text pochopili. Praktický rozdíl v porozumění se nenašel, jen obtížné texty se na telefonu četly pomaleji (Reading Content on Mobile Devices).

Prolétnout text očima je tedy běžný způsob čtení z obrazovky a většina lidí to dělá stejně. Problém začíná, když skenování běží samo a vy si nevšímáte, kam se vaše oči dívají.

Písmeno F: co pohled v souvislém textu přehlédne

V roce 2006 NN/g pomocí okulografie, tedy záznamu pohybů očí, popsala vzorec F. V roce 2017 ho výzkumníci ověřili znovu, na počítačích i telefonech, a nikam nezmizel (F-Shaped Pattern of Reading on the Web).

Vypadá takto. Nejdřív pohled projde napříč horní částí textu skoro po celé šířce. Pak sjede o kus níž a projde napříč ještě jednou, už kratší úsek. Dál se pohybuje dolů podél levého okraje a zastavuje se na prvních slovech řádků. Na tepelné mapě pohledů z toho vznikne písmeno F. V jazycích, které se píšou zprava doleva, je zrcadlově obrácené.

Podle pozorování NN/g lidé takto čtou, když se sejdou tři podmínky:

• text je souvislá stěna bez mezititulků, seznamů a zvýrazněných slov;
• člověk chce mít text co nejrychleji za sebou;
• text ho nezajímá natolik, aby četl každé slovo.

Výzkumníci vzorec F otevřeně označují za špatný pro čtenáře. První řádky dostávají víc pohledů než ty další a první slova řádku víc než ostatní. Všechno ostatní pohled jen přelétne a z textu vypadávají velké kusy. Přeskočí se to, co stojí na nesprávném místě, i když je to nejdůležitější. A člověk si toho nevšimne: neví, co neviděl.

Jak jinak lidé procházejí text

Vzorec F není jediný. V roce 2019 NN/g popsala čtyři hlavní způsoby, jak lidé procházejí text (Text Scanning Patterns). Od nejméně po nejvíce účinný:

• Vzorec F — pohled po horní části a levém okraji, jak je popsáno výše.
• Bodový. Pohled skáče po textu a zachytává se jednotlivých slov: zvýrazněných, odkazů nebo slov podobných tomu, co člověk hledá. Když hledáte datum, oči samy najdou čísla.
• Vrstvený. Pohled jde po nadpisech a mezititulcích, text mezi nimi přeskakuje a u potřebného oddílu se zastaví a přečte ho. Nepočítáme-li čtení celého textu, je to nejúčinnější způsob skenování.
• Soustředěné čtení. Člověk čte skoro každé slovo. Tak tomu bývá, když je text hodně potřebný nebo zajímavý: v příkladech NN/g se člověk připravuje na test znalostí nebo se snaží vyznat v pokynech k vrácení nákupu. Stejně se čte, když člověk zdroji důvěřuje nebo si je jistý, že našel přesně to, co hledal.

Poslední bod je důležitý: čtení celého textu nezmizelo. Lidé na ně přepínají, když usoudí, že text za to stojí. Nutit se číst všechno od začátku do konce tedy není třeba. Je třeba si způsob čtení vybírat sami a nenechávat ho náhodě.

Jak skenovat vědomě

Rady níže redakce odvodila z toho, jak vzorce fungují. Samostatným výzkumem ověřeny nebyly.

Rozhodněte se, co od textu potřebujete. „Pochopit, o čem to je“ a „zjistit, do kdy podat žádost“ jsou různé úkoly. U druhého funguje bodové hledání lépe než jakékoli čtení: oči samy najdou čísla, když víte, co hledáte.

Podívejte se na stavbu textu. Pokud má mezititulky, projděte je: to je vrstvené skenování, nejrychlejší způsob, jak pochopit, o čem text je a kde je potřebná část. Pokud mezititulky nemá, ale má odstavce, přečtěte si jejich první věty. Už podle nich je vidět, jestli text stojí za váš čas. Pokud máte před sebou souvislou stěnu bez odstavců, tento krok nezabere, přejděte k dalšímu.

Hledejte výhrady tam, kam vzorec F nehledí. Hlavní tvrzení obvykle stojí na začátku věty nebo příspěvku a výhrady následují: „ale“, „kromě“, „jen pokud“, „do“, „za podmínky, že“. Ocitají se dál ve větě a níž v textu, tedy tam, kde pohled při vzorci F klouže kolem. Proto dlouhý příspěvek, zvlášť nečleněný, projděte bodově: hledejte tato slova, čísla a data. Když takové místo najdete, přečtěte si celou větu kolem něj.

Tady je smyšlený příklad, příspěvek v pracovním kanálu:

Od pondělí přijímáme výkazy jen na novém formuláři, šablona je v připnuté zprávě. Staré šablony radši smažte, ať se vám nepletou. Vyplňování je jednodušší: část polí se doplní sama a podpis vedoucího už není potřeba. Pokud se něco nedoplní, napište do komentářů. Výkazy za září můžete odevzdat na starém formuláři do 15. října, kromě výkazů ze služebních cest: ty jen na novém. Díky všem, kdo pomáhali formulář testovat.

Při rychlém prolétnutí vám v paměti zůstane první věta a začnete předělávat všechny výkazy. Jenže ty zářijové předělávat nebylo třeba: termín stojí v předposlední větě. Kdo dočte až k ní, ale přehlédne „kromě“, odevzdá výkaz ze služební cesty na starém formuláři, přestože pro služební cesty už neplatí. Bodový průchod by to místo našel hned: „září“, „15. října“ a „kromě“ stojí v jedné větě.

Přejděte ke čtení celého textu, když na něm závisí nějaký krok. Pokud podle textu budete platit, podepisovat, odesílat, měnit plány nebo ho převyprávět kolegovi, skenování nestačí. Pomáhá rozhodnout, zda text číst, ale nenahrazuje samotné čtení tam, kde záleží na detailech.

Někdy je na vině text

Pokud je příspěvek souvislá stěna bez odstavců a zvýraznění a téma vás nezajímá natolik, abyste četli každé slovo, pohled se téměř jistě vydá po písmenu F. Nemá se čeho chytit kromě prvních řádků a vynechaná místa jsou tu důsledkem podoby textu, ne vaší nepozornosti.

Je to vidět i ve starém experimentu NN/g. V roce 1997 plnilo 51 lidí úkoly na různých verzích jednoho výukového webu se stejnými informacemi. Verze, která byla zároveň stručná, snadno skenovatelná a napsaná bez reklamního přehánění, překonala v měřené použitelnosti původní verzi o 124 % (Concise, SCANNABLE, and Objective). Šlo o jediný web a složenou metriku, takže to číslo nemá smysl přenášet na jakýkoli text, ale směr je jasný.

Takže až zase dlouhý příspěvek jen přeskrolujete, zeptejte se sami sebe proč. Pokud text nepotřebujete, můžete ho klidně vynechat. Pokud se jen špatně čte očima, neprodírejte se stěnou od začátku do konce: projděte ji bodově a hledejte čísla, data a výhrady. A pokud na textu závisí váš další krok, přečtěte celou aspoň tu část, která se týká vás.